Jak to začalo

Příběhů jako je tento zaznamenal svět už miliony, a přece je každý jedinečný.

Od dob culíků, kdy jsem před sebou postrkovala kočárek s plyšovým medvědem nebo panenkou, jsem si tě přála.

Vzpomínám na den, kdy mi paní doktorka oznámila, že čekám miminko. Byla jsi taková mrňavá fazolka. Dostali jsme s tátou obrázek, na kterém musela být šipka, abychom tě nepřehlédli, tak jsi byla maličká.

A potom jsi u mě v bříšku bydlela 9 měsíců a rostla jsi. Chodila jsem na kontroly k paní doktorce. Ta mě prohlížela, prohmatávala mi bříško a tobě se to nelíbilo. Taky mi tě ukazovala v takové televizce, viděla jsem, jak ti tluče srdíčko, a postupně jak rosteš.

Nezapomenu na první okamžiky, kdy jsem začala vnímat tvoje pohyby. S tátou jsme byli moc šťastní, když nám řekli, že budeš holčička. Moc mě bavilo nakupovat ti oblečky a představovat si tě v nich oblečenou. Bylo příjemné, když mi táta hladil bříško a povídal si s tebou.

Hrála jsem si s tvou nožičkou na přetlačovanou a podezřívala jsem tě, jestli nejsi chobotnička. Mluvila jsem na tebe často španělsky a těšila jsem se, až tě budu učit první slovíčka.

Časem jsme ti dali několik přezdívek. Někdy se to čekání zdálo být nekonečné. Nejednou jsem tě i s bříškem chtěla někomu půjčit, abych si odpočinula.Bolela mě záda. Celé hodiny po nocích jsem se převalovala v posteli a nemohla jsem spát. Zlobíval mě pan Hormon a delal si, co chtěl, s mými náladami.

Tvůj táta mi celou dobu pomáhal. Kupoval mi zavináče, když jsem na ně měla chuť. Vždycky si všiml, že mám větší bříško. Dělal si plány, co ti všechno ukáže a co tě naučí.

Povídali jsme si o tom, jaké to bude, až tu budeš s námi. Představovali jsme si společné procházky, koupání; napadalo nás, jaká asi budou tvá první slůvka. Byli jsme zvědaví, na koho budeš podobná. Nemohli jsme se dočkat dne, který změní náš život a vyklubeš se na svět.