Individualistka

12. 6. 2013 7:17
Rubrika: Dopisy Lucii

Ležíš na zemi a vydáváš vzlyky, hraješ divadýlko. Děláváš to docela často a tehdy jsi ošklivá. Pak se utíkáš schovat do postýlky s Nemem. No vždyť tě znám, přece jsi u mě bydlela - zrovna jsi odběhla. A já se dívám na malůvku propisovací tužkou, kterou jsi nám ozdobila zeď v obýváku, už se na nás šklebí nejmíň rok, šíleně to letí!

 

Už dávno nejsi mimino, které by šlo opít dudlíkem. Ten jsi vyplivla ještě před prvními narozeninami, v době, kdy tebe i nás trápila tvá Šestá nemoc, a kvůli které jsi byla růžově kropenatá. Tehdy ses taky sama poprvé posadila. A nebylo to poprvé, kdys překonala něco těžkého, a ještě jsi dokázala pokročit. V necelých čtyřech měsícíh jsme tě museli vzít na pohotovost, pro jistotu, protože jsi se skulila na zem a udeřila ses do hlavičky. Při čekání na rentgen jsme byli ustrašení, ale chodbou se ozývaly salvy hlasitého smíchu, které vycházely z našeho kočárku, a patřily naší spokojené holčičce, která byla v pořádku.

V den, kdy jsem měla zápis do 1.ročníku dálkového studia, jsi udělala svůj první samostatný krok, bylo to takové symbolické a mě dojalo, jak jsi byla vnímavá. Nicméně místo úspěšného absolvování zkoušek jsem si udělala test těhotenský, který dvěma čárkami potvrdil, že nebudeš jedináček. Hladilas mi bříško a říkalas MIMI LOSTE A KOPE. Akorát s mlíčkem ses loučila neochotně. U babičky v pokojíčku máme tvou fotku, na které máš delší řasy než vlásky, a já vím, že byla pořízena v den, kdy sis ode mě naposledy cucla.

Když už jsem měla velké bříško, trvalo to moc dlouho a tebe nudily otázky, zda se těšíš na bratříčka. Jednou mi nebylo dobře a nebylo zbytí, vzala jsem si tě s sebou k paní doktorce. Viděla jsi miminko na ultrazvuku a já jsem pozorovala v tvých očích rodící se porozumění.

Nekonečné 3 týdny jsi strávila u babičky, když Lukášek přicházel na svět. Odjela malá holčička a vrátila ses jako velká sestřička.

 

Za pár týdnů budeme slavit už u tvého třetího dortu. Pořád jsi maličká, ale zároveň jsi naše učitelka, hlavně Lukášek v tobě má velký vzor. Nedivila bych se, kdyby se začal stavět na vlastní nožičky u stolu, aby viděl, jak sfoukáváš svíčky.

Mám tě ráda, když si prozpěvuješ, když rozesmíváš brášku, když kreslíš postavičky se čtyřma rukama a říkáš, že je to MAMINKA. Když špulíš rty, abych ti udělala růžovou pusu, a pak mi dáváš PUSINKU DO ZÁSOBY. Když nám oznamuješ, že čůráš. Když ráno s úsměvem tiše čekáš vedle mě v posteli, než se probudím a otevřu oči. Když mě vítáš v předsíni se slovy, že chceš mňamku. Když tátovi hladíš fousy miminka. Když komentuješ moji činnost u počítače jako práci. Když se stydlivě schováváš za mnou a objímáš mi při tom nohu. Když se chichotáš u pohádek. Když se (ne)bojíš broučka. Když si v knihovně vybíráš, kterou knížku si půjčíš. Když mě přesvědčuješ, že jsme se našli.

Mám tě ráda, i když ze spaní vykřikuješ NE. I když mi oponuješ. I když zdržuješ, neposloucháš a provokuješ. Když si ze mě deláš prolézačku. Když svými hlučnými projevy budíš Lukáška.Když se vrtáš v jídle. Anebo když se nechceš koupat.

Jsi prostě naše individualistka a my už si nedokážeme představit, že bychom tě neměli.

Zobrazeno 1348×

Komentáře

zdis

Děti jsou úžasný Boží dar. Napadlo mě, že tak nějak jak se Vy díváte s něhou na svou "zlobivou" holčičku. Se Bůh dívá na nás.

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio